Moderní bydlení musí vyhovět jak požadavkům estetickým, hygienickým a ekologickým, tak i neustále se zvyšujícím nárokům na úsporu energií. Toto vše splňují plovoucí podlahy.

Již v 17. století lidé věděli, že podlaha vybudovaná pomocí lamel nalepených na podkladovou desku podléhá mnohem méně změně teploty a vlhkosti než celodřevěné masivní parkety. Plovoucí podlaha je odborný název pro podlahu, která není pevně spojená s podkladovou vrstvou. Hlavní výhodou tohoto druhu položení je, že při změně teploty a vlhkosti se jednotlivé díly nesesychají, netrhají, parkety zůstávají po celou dobu své životnosti pěkné. Další výhodou je rychlý způsob položení. Žádné lepení podkladu, broušení, kytování a lakování. Jednotlivé díly se jednoduše slepí k sobě a váš obývací pokoj je za den hotov.

Plaveme s laminátem

U laminátových plovoucích podlah existují výrobky odlišné tloušťkou lamely, skladbou jednotlivých vrstev, kvalitou, izolačními schopnostmi, délkou záruky a koneckonců i cenou. Nosná deska je u kvalitních laminátových podlah tvořena HDF a třetí vrstva (protitah upravený pryskyřicí) stabilizuje tvar. Odolnější, ale také dražší podlahy jsou vyrobeny z vysokotlakého laminátu, méně odolné, levnější melaminové, z přímých laminátů. Melaminové podlahy se dobře uplatní v méně namáhaných prostorách, například v ložnici, ale na větší provoz nejsou stavěné. Na pohled mezi těmito dvěma typy laminátových podlah těžko budete hledat rozdíl, ten poznáte na řezu. U vysokotlakých laminátů je zřetelná tmavá, téměř milimetrová vrstva laminátu. Špičkové laminátové podlahy mívají takové vrstvy i dvě. U melaminové podlahy tak silná vrstva schází, jde vlastně o papír pokrytý slabou laminovou vrstvičkou. Celková tloušťka podlah se přitom nemusí lišit. Odborné firmy jsou někdy zvány k posouzení podlah v novostavbách a setkávají se přitom i s případy, kdy dodavatel stavby instaloval melaminové podlahy a účtoval je jako značkové z vysokotlakého laminátu. Nevýhodou laminátových podlah ale je, že v případě lokálního poškození, například pádu těžkého předmětu, není možná renovace. Zato dřevěné plovoucí podlahy mohou být díky dřevěné vrstvě o tloušťce 4 milimetrů několikrát renovovány. Lze je tedy zbrousit, vykytovat a přelakovat. Laminát je také studenější a hlučnější než dřevo.

Co je to HDF High Density Fibreboard (HDF) je dřevovláknitá deska tvrdá jako kámen, která se používá hlavně jako nosná deska pro plovoucí podlahy. Má velmi homogenní strukturu a uzavřený povrch. Proto je možné HDF desky přímo kašírovat, potiskovat, dýhovat nebo také lakovat. Ve srovnání s deskami z dřevotřísky a také s MDF deskami mají vyšší hustotu, a tím také lepší odolnost v ohybu a pevnost v tahu napříč. Dřevotřísku předčí i ve větší odolnosti na bobtnavost.

Elektrická rána a voda

Pokud laminátovou podlahu neudržujeme, pak se může stát, že za určitých okolností „dostaneme ránu.“ Její příčinou jsou nosiče elektrických nábojů, elektrony, které ovlivňují dělicí procesy různých i stejných, avšak elektricky nevodivých materiálů. Opatření, která působí proti tomuto jevu, jsou používání zvlhčovačů vzduchu, elektricky vodivé kancelářské židle, speciální čisticí prostředky s pokud možno co nejvyšším obsahem tenzidů, nošení elektricky vodivé obuvi a oděvů s nízkým podílem umělých vláken. Nosná vrstva laminátové podlahy je citlivá na vlhkost, která u ní vyvolává objemové změny - bobtnání a opětovné sesychání. Protože u ní, na rozdíl od dřevěné podlahy, není možné při pokládce tmelit, může se do ní dostat voda právě přes spáry při úklidu a čištění. To znamená, že laminátová podlaha se nesmí čistit za mokra. Nejlépe je použít takovou technologii čištění, kdy je čisticí prostředek nastříkán na podlahu ze spreje a následně je setřen mopem. Odolnost proti vodě je možné zlepšit speciálním čistícím prostředkem pro impregnaci spár, který se nanáší po položení podlahy.



text: Vladimír Iliev

foto: Berger&Partners, KPP, KAHRS

Diskutovat Tisknout článek Pošli e-mailem

Hodnocení článku

hlasů: 11

Hodnota 12345678910

Diskuze